V půl páté odpoledne se do nadějkovského tábora se začala sjíždět auta plná táborníků a tábornic natěšených na nové zážitky. Každé dítě prošlo rychlou kontrolou na přítomnost koronaviru a šlo se svým vedoucím za svým oddílem. Když jsme se všichni sešli a ubytovali se, byl nástup, při kterém jsme se seznámili s korona-změnami. Při večerním programu jsme se setkali u ohniště přečetli si zprávu od našeho kamaráda Vodníka Huga o tom, co se mu stalo … vzkaz nebyl dopsaný, protože náš kamarád Vodník Hugo při psaní zkameněl. Společně jsme se domluvili, že ho musíme zachránit. U ohně jsme si ještě společně s kytarou zazpívali a ještě před spaním si poslechli Línou pohádku namluvenou samotným Janem Werichem.

Po příjemné noci na nás čekaly dětmi oblíbené kroužky – tentokrát to bylo šifrování a uzlování, pečení trdelníku, šití loutek nebo tašek, výroba náramků, drátkování a samozřejmě batika. Po obědě byla celotáborová hra k pohádce Až opadá listí z dubu nás všechny pobavila. Následoval program, který si každý oddíl organizoval sám. Po večerním nástupu bylo další vtipné divadlo. Tentokráte ho nedoprovázel svým hlasem Jan Werich, ale vedoucí předvedli dabing, kdy jeden četl pohádku Tři sestry a jeden prsten z knihy a druhý hrál to, co se zrovna dělo. Po táborovém ohni přišla krásná a tichá noc.

Hned ráno na nás čekala zpráva od Vodníka Huga se šifrou, kde jsme se dozvěděli, že dnešní hra Král měl tři syny bude zajímavá. Šli jsme na louku kousek od tábora, kde pro nás byly připraveny stožáry, vlajky a vykopané díry v zemi. Při hře jsme si ověřili svou rychlost, sílu a bystrost. Po dokončení stavby, jsme se dozvěděli, že pod těmito stožáry strávíme všichni noc pod širým nebem. O poledním klidu a při části odpoledního programu jsme se sbalili na noc a po svačině se odebrali na louku. Tam jsme si rozložili spacáky a připravili se na nocleh. Následovalo všemi dětmi oblíbené kradení. Ti, kteří byli chyceni, byli potrestáni. Po večeři jsme dorazili zpátky na svá místa a u ohně jsme si poslechli pohádku O rybáři a jeho ženě, spokojeně jsme zalezli do spacáků a s pohledem na hvězdnou oblohu jsme usnuli.

Dnešní den byl poslední den kroužků, všichni měli vytvořený náramek, nabatikované tričko, ušitou tašku nebo maňáska, i snězený trdelník. Po poledním klidu byla pro všechny připravena další zábavná pohádková hra. Všichni si vyzkoušeli, jak si asi žila princezna Bosana v pohádce Tři veteráni. Po nástupu bylo divadlo, kde se všem představila další pohádka z knihy Jana Wericha Fimfárum Jak na Šumavě obři vyhynuli. Večer byl oheň, kde jsme si všichni zazpívali pro nás už známé písničky.

Dnešní ranní a dopolední program si každý oddíl zařídil podle svých představ a přání. Po obědě jsme se odebrali mimo tábor, protože naši silní vedoucí-kluci stavěli nový stožár uprostřed tábora. Na louce proběhla celotáborová hra, kde jsme si zkusili, jak to měli v pohádce O Lakomé Barce těžké, když museli tahat pytle. Po vodní bitvě byla chvilka odpočinku na svačinu a pak následovala hra, kterou si připravili praktikanti-čekatelé pro své mladší táborové kamarády. Déšť nám ale nedovolil hru dohrát celou na louce. Po dešti jsme hru dohráli v táboře v Nejdedáli. K tomu nám hrálo Rádio Kapka, které si připravilo na dnešní večer i diskotéku. Všichni roztančení táborníci se mašinkou dostali ke svým stanům, kde si vzali hygienu, vyčistili si zuby a šli spát.

Poslední táborový den na nás čekala všemi oblíbená pouť. Viděli jsme krásné výrobky, mohli si vyzkoušet různé hry a dráhy. Všichni dospěláci se nasmáli nad kreativitou našich táborníků. Po poledním klidu byla připravena snad ještě oblíbenější dražba, kde jsme si za vydělané "petříky" mohli vydražit různé odměny od hraček až po knížky. Po svačině byl slavnostní nástup, kde jsme se dozvěděli, který oddíl vyhrál celotáborovou fimfárovskou hru. Také nám přišla zpráva od Vodníka Huga, že máme jít k rybníku. Když jsme přišli dolů k rybníku, uprostřed bludiště bylo zapíchnuté pravé fimfárum. Vysvobození našeho zkamenělého kamaráda bylo blízko. Fimfárem vítězný oddíl švihl a zazněl další výbuch oznamující zprávu. Vodník Hugo máchnutím ožil a poslal nám zprávu, že si večer po setmění máme dojít pro odměnu za vysvobození. Z vysvobození jsme měli všichni velkou radost. Po večeři jsme se sešli u slavnostního ohně, společně jsme si naposledy v tomto složení zazpívali a po domluveném znamení jsme se postupně rozcházeli za Vodníkem Hugem, který na nás čekal.